Při svém vzniku vzala na sebe republika nadstandardní povinnost v řešení národnostní otázky. Práva, která měla národnostní menšina Němců u nás, neměla již v žádném jiném státě.

Před vznikem ČSR připadala na tři miliony Němců jedna německá univerzita, česká na 7 milionů Čechů a Slováků. Stejná situace byla v národních – základních školách. Před vznikem ČSR muselo 49 000 českých žáků navštěvovat německé školy.

Po vzniku Československa Němci ztratili po staletí udržované privilegované postavení a nemohli již využívat “středověké” výsady. Když Československo otevřelo univerzitu v Brně a v Bratislavě, došlo k německým demonstracím a stávkám. Stejně tak při zřizování českých národních škol německé obyvatelstvo opět často protestovalo demonstracemi, pod vedením německých učitelů organizovali stávky německých školáků, a kde měli Němci v obecních radách většinu, odmítali hmotně se na vybavení vzniklých škol podílet. Přitom si Němci neustále stěžovali v nejrůznějších mezinárodních institucích, že Československo provádí násilnou čechizaci. (Srovnej: Frajdl, J.: Postavení německého etnika v ČSR do roku 1945, s. 6–7.)

Uvedené údaje o německém menšinovém školství přesvědčivě vypovídají o demokratickém charakteru československého státu. Jsou také odrazem kulturní vyspělosti Němců v Československu. Jaká byla tato kulturní vyspělost Němců, ukazují historické skutečnosti. Po ztrátě svého staletého privilegovaného postavení v českých zemích nemohli již v demokratické ČSR své výsady udržovat. Tím okamžikem se postavili proti Československu; neměli zájem dodržovat zákony; demokratické principy jim nemohly nahradit dřívější dominantní postavení.

Národnostní cítění českých Němců se nevyvinulo směrem k rakušanství, ale k cítění velkoněmeckému. Věřili, že nacistická ideologie a pozdější nastolení fašismu v čele s Hitlerem jim opět dopomůže k privilegovanému postavení v českých zemích a Německu zajistí nadvládu nad Evropou. S tímto programem se plně ztotožnili.

V jakém duchu byla prováděna výchova mladé generace zejména na německé univerzitě v Praze a také na německé technice v Brně, odhaluje Peroutkova Přítomnost č. 12 z roku 1935: “Třetí říše mezi námi”. Článek byl inspirován zprávou, že mladý lékař, vědecký pracovník na medicínské fakultě německé univerzity v Praze, spáchal sebevraždu. Cítil se uštván k smrti svým okolím, plným rasové nenávisti. Případ soustředil pozornost na názorové prostředí, které ovládalo německé vysoké učení.

Z řady příkladů cituji: “Na kliniku profesora Nonnenbrucha přijde muž s množstvím vnitřních zranění. Je to uprchlík z Německa, jenž uvádí, že byl tak zbit v koncentračním táboře. Lékař ve službě je Američan, dr. Goldschmidt. Zapsal důvod zranění do rubriky v ambulanční knize. Profesor čte zápis a ztropil skandál, jak je možno takovou věc zapsati, do toho nám nic není… Člověk, který to zapsal, ihned poletí…”

“Duch třetí říše tu vlaje síněmi. O duchu němectví se mluví se sentimentálním zanícením. Ideálem je ´das stark Deutsche”. Tento ideál plní některé obory německého učení docela oficiálně.”

“Sotva jedna desetina studentů německých vysokých škol prý nepatří k některému kulerovému spolku. Kulerové spolky mají lokály k pití, seniory, tajemníky, ´staré pány´ … Mají tuhou kázeň organizační a smýšlejí německy nacionálně. Vštěpuje se jim přesvědčení, že ´Sudetské Německo´ je částí třetí říše, které jen dočasně zůstává mimo celek.”

“Debatujete–li s nimi o jakékoliv otázce, žasnete nad tím, jak pevně jsou jim vštípeny názory, jak jsou jim vtlučeny jejich odpovědi, jak lpí na svých tezích. Většinou jsou absolutně neschopni pochopit jinou mentalitu; diskuse je absolutně vyloučena, nemohou prostě porozumět našemu demokratickému názoru. … Jsou absolutističtí a nějaká skepse o správnosti svého přesvědčení se u nich naprosto nevyskytuje.”

“Na straně studentů dostává přijetí německé ideologie výraz ´arijského paragrafu´, jenž je zaveden u všech německých studentských organizací v ČSR. Židé nemají přístupu. Rasové stanovisko přešlo všem do krve, stejně jako se ztotožňují v celé ideologii s dnešním Německem.”

“Jádro německo–nacionálního hnutí je na lékařské fakultě pražské. Jeho východisko je totožné s východiskem největšího radikalismu rasistického a antisemitského, jenž se soustřeďuje kolem tří profesorů.…”

“Profesor Schloffer je chirurg dobrého jména, se stránky politické však může zajímati pouze to, že je bard. Bard, to jest starogermánský zpěvák. ´Bardové´ jsou z nejznámějších německých studentských spolků pražských. Je to ´Burschenschaft´, který pěstuje zpěv, souboje a německou heroickou čest. Bylo by to možné pokládat za dětinství, kdyby ve skutečnosti tento buršácký spolek nebyl mocenským faktorem. ´Bardové´ během posledních let obsadili skoro na všech klinikách nejdůležitější místa svými členy.…”

“Profesor dr. Nonnenbruch řídí třetí z pražských klinik, které jsou naprosto ´judenrein´ na všech placených místech. … Je pokládán za hlavního representanta a za vůdce německy nacionálně smýšlejících pracovníků a studentstva. Spolu s profesorem Ghonem byl vždy hlavní silou bránící tomu, aby na univerzitní místa nebyli povoláni kvalifikovaní odborníci z Československa, nýbrž z říše. Tak se to stalo např. profesoru Kubíkovi.…”

“Odborníci nejskvělejších jmen, kteří dobrovolně opustili třetí říši, nemají na působení na pražské německé univerzitě více naděje než Čechoslováci. Profesor Freundlich, astronom a jeden z největších evropských odborníků, činný dříve v Postupimi, byl na protest z řad hitlerovsky smýšlejících pražských německých studentů … odvolán z toho důvodu, že je židem.”

Takto a ještě podrobněji informovala Přítomnost o poměrech na lékařské fakultě pražské německé univerzity. Stejně tak tomu bylo i na jiných oborech vysokého učení. Je znám skandál na pražské německé technice, kde se profesorský sbor usnesl navštívit studenta, jenž byl v procesu Volkssportu odsouzen za protistátní činnost, ve vězení a dát tím tak provokativně příležitost, aby ve všem pohodlí na Pankráci mohl složit své zkoušky. To všechno bylo ještě před nástupem Hitlera k moci.

Vyškovské noviny č. 48 z 5. XII. 1930 v článku ´Němci v ofensivě´ uvádí: “…dosud se nic nestalo rektoru německé techniky, který povolil na akademické půdě schůzi hakenkrajclerských agentů z Německa, jež byla v pražském německém kasinu zakázána.…”

Německé univerzitě, stejně jako německým vysokým technickým školám, byla přiznána taková práva, že se časem proměnily v ideologická centra henleinovského fašismu v ČSR. (Koutek, J.: Nacistická pátá kolona v ČSR, s. 90.)

Historie zrady, Vyškovský německý jazykový ostrůvek 1918–1946, PhDr. Václav Šůstek, CSc.